Jeden z Mijazakiho mezinárodně nejmilovanějších filmů patří zároveň mezi jeho nejdůmyslnější díla. Můj soused Totoro nabízí uhrančivé vyprávění, v němž se bezešvě spojují oslava dětské fantazie, rozverná dobrodružství i podnětná úvaha o přerodu dětství a dospívání.
Na své předchozí filmy oplývající velkolepými dobrodružstvími, napínavou akcí a fantaskními světy navázal Mijazaki snímkem, který byl pro dosavadní japonskou animovanou tvorbu něčím nevídaným. Divácký hit, který dal studiu Ghibli jeho maskota a japonské popkultuře jednu z nejmilovanějších postav, bývá obecně vnímaný jako rozverná a hravá óda na dětství. Rozvíjí zdánlivě bezstarostný příběh o sestrách Sacuki a Mei, které se v poválečné době spolu s otcem přestěhují na venkov a v tamním lese se skamarádí s roztomilými a podivnými stvořeními v čele s obřím huňatým Totorem a létajícím Kočkobusem.
Mijazaki prostřednictvím starší z obou sester rozvíjí motivy dospívání a nelehkého překročení hranice mezi blaženou bezstarostností dětství a věkem, kde už začínáme vnímat tíhy života a světa kolem nás. Zdejší oslava dětské fantazie a magických zákoutí všedního světa tedy stejnou mírou dýchá hravostí a obrazotvorností, ale i velkými emocemi a melancholií.
