V půlce devadesátých let byl Mel Gibson jednou z největších hereckých hvězd Hollywoodu. Už měl za sebou i režii komorního dramatu Muž bez tváře, svět v něm však pořád viděl hlavně Šíleného Maxe nebo Martina Riggse ze Smrtonosné zbraně. Takže když si řekl, že natočí válečný velkofilm o skotském národním hrdinovi Williamu Wallaceovi, nikoho to moc nevzrušovalo. Studio Paramount dokonce odmítlo film financovat, pokud by v něm Gibson nehrál hlavní roli. Zkrátka nikdo moc nevěřil, že z téhle historické podívané bude něco výjimečného. Jenže bylo. Gibson odvedl skvělou práci před i za kamerou a Statečné srdce si vybojovalo pět Oscarů. Pro ty v kategoriích Nejlepší režie a Nejlepší film si došel on sám. A ani po pětadvaceti letech tahle pecka ze svých kvalit nic neztratila. Pořád je to velkolepá, strhující a extrémně drsná podívaná, která sice s historií občas pracuje dost volně, ale v okamžiku, kdy armáda Skotů s válečnými barvami na tvářích zvedá několikametrové kusy dřeva, na něž se nabodávají desítky anglických rytířů na koních, to fakt řešit nebudete.
