Tančírna, kterou postavili ve 30. letech, se dochovala do dnešních dnů v téměř nezměněné podobě. S malými stolky rozestavěnými kolem zčernalého parketu, ošoupaného tisíci „tanečními odpoledni“. Kromě pomalého a postupného chátrání způsobeného zubem času se tu za posledních padesát let nic nezměnilo.
Z dílny populárního italského režiséra Ettoreho Scoly, zakladatele „tanečního vyprávění“, přináší film Le Bal silný pocit plynutí času a dějin. Proplétá „malé“ osobní příběhy pravidelných návštěvníků typického pařížského předměstského tanečního sálu s tokem „velkých“ dějin. Film je natočen zcela bez dialogů; namísto nich vypráví hudbou, tancem, pantomimou, maskami a kostýmy. V několika epizodách pokrývajících téměř padesát let (1936–1983) zvýrazňuje významné momenty francouzských i evropských dějin, podpořené charakteristickými melodiemi dané doby – od šansonů Édith Piaf až po písně Beatles.
